Kalendáře jsou důležitou součástí života obyvatel již od středověku.Kalendáře jsou důležitou součástí života obyvatel již od středověku.Kalendáře jsou důležitou součástí života obyvatel již od středověku.
Jestliže do roku 1456 byly všechny vizitky zpravidla ručně psány, po tomto roce začíná lavinovitě se rozšiřovat jejich tisk na papír různými formami tisku (ofset, sítotisk, fototisk, hlubokotisk aj.), kdy se sdělení prezentuje v různých typech písma, barvách, grafiky, obrázcích a reliéfech.Název kalendář vznikl již ve starém Římě a souvisí se slovem měsíc. Kalenda - novoluní, bylo jedním z hlavních uznávaných nebeských úkazů v Římě. Druhá část slova kalendář je clare - prohlásit.Kalendář může být doplněn reklamním potiskem a stává se tak vhodným reklamním artiklem. Partner se na vaše logo a adresu dívá po celý rok.
Existují také velké diáře kancelářské, které obvykle bývají větší. Diář je užíván k zapisování osobních poznámkek (kupř. domácí úkoly, schůzky, pracovní úkoly). Někdy se diář používá pouze jako kalendář (zjištění jmenin, data, dnu v týdnu), některé diáře jsou doplněny i o další informace (horoskopy, testy, krátké texty, např. vtipy apod.).První pryžová razítka byla na světě a v roce 1880 byly zakládány první továrny na výrobu pryžových razítek. První obrázková razítka se objevila v roce 1919 a zasloužil se o ně Němec Kurt Schwatting.Podle tvaru otisku lze razítka dělit na: * čtyřúhelníková, * kulatá, * eliptická, * jiných tvarů...
Prvními razítky byly pečetní prsteny používané již v antice. Kovová pečetítka se od té doby používají dodnes. V dnešním slova smyslu je však účel razítek jiný.Razítka podnikatelů a jiných neúředních osob nemají z právního hlediska žádný speciální význam. Obecně razítko nemá platnost podpisu, podnikatel není povinen razítko mít a používat a otisk razítka nemá explicitně žádnou právní váhu, byť jeho používání může mít praktický význam jakožto vžitý úzus.Podle technologie tisku se razítka dělí na: * klasická, využívající externí polštářek a nejčastěji dřevěnou rukojeť, * samobarvicí, s vestavěným polštářkem a mechanizmem pro samočinné otáčení textové desky. V klidu je textová deska otočena tak, že se dotýká polštářku, čímž se na ni nanese razítková barva pro další otisk. Vyměnitelný polštářek je obvykle vícevrstvý pro lepší kvalitu otisku a je napuštěn nevysychající razítkovou barvou. Samobarvicí princip využívají i paginovací razítka (jednobarevná/vícebarevná), * předbarvená, jejichž textová deska je přímo napuštěna razítkovou barvou. Jejich slabinou je zejména nemožnost datového otisku a malá životnost, * elektronická, využívající například ink-jet technologii, * slepotisková (reléfní), kdy papír je mechanicky prolisován. Tento typ nejlépe nahrazuje původní pečeť. Složitost výroby a trojrozměrný otisk zaručují vyšší ochranu takového dokumentu proti padělání. Někdy je slepotisk kombinován s barevným otiskem.
Existují také velké diáře kancelářské, které obvykle bývají větší. Diář je užíván k zapisování osobních poznámkek (kupř. domácí úkoly, schůzky, pracovní úkoly). Někdy se diář používá pouze jako kalendář (zjištění jmenin, data, dnu v týdnu), některé diáře jsou doplněny i o další informace (horoskopy, testy, krátké texty, např. vtipy apod.).Kalendáře slouží nejen k informaci o dnech v týdnu či měsící, ale může být rovněž významným nositelem reklamního sdělení.Podle způsobu grafického sdělení se tak vizitky typologicky dělí na: • vizitky základní, • obrázkové vizitky, • dotekové vizitky, • parfémované (někdy též voňavé) vizitky, • vizitky se změnou.
Formát odvozený od původního rozměru vzniklého dělením papírového archu A0 na velikostní ekvivalenty, tj. na formát A7 ( 105 x 74 mm), tak umožňuje vyrábět standardizovaná pouzdra na vizitky z kovu, plastu a jiných materiálů, vizitkáře nejrůznějších typů a tvarů pro archivaci a třídění vizitek, ale také i čtečky vizitek, které jako miniaturní scanery dokáží vizitku daného formátu přečíst a dokonce jí v příslušném programu zpracovat, tedy sdělení převést z papírové tištěné podoby do podoby elektronické.Informace obsažené na papírových vizitkách lze typologicky rozčlenit podle obsahu na : • informace kontaktně osobní. U anglických mutací vizitek se zásadně nepíší tituly, u manažerských vizitek osobních se doporučuje pro zvýšení upamatovací schopnosti přidat také fotografie majitele vizitky. • informace kontaktně firemní. Na rubovou stranu vizitky se stále častěji tiskne také mapka zjednodušující ve složitějších případech cestu do sídla firmy.Existenci razítka právnické osoby předpokládá například správní řád v ustanovení § 21 odst. 4, podle něhož zásilku neurčenou do vlastních rukou může převzít ten, kdo potvrdí příjem razítkem adresáta-právnické osoby, avšak vzhledem k tomu, že totéž oprávnění má i široký okruh dalších fyzických osob, nelze tuto možnost brát jako povinnost ani jako omezení. Na formuláři daňového přiznání a dalších daňových formulářích je předtištěná kolonka „podpis a otisk razítka plátce“, ale v zákoně nemá požadavek otisku razítka žádnou oporu. Závazné je pouze použití předepsaného tiskopisu a vyplnění předepsaných údajů, přičemž otisk razítka není údaj.
s využitím zdrojů: wikipedia.cz, www.adpress.cz a www.razitkapraha.cz