Historie papírové vizitky - Již v roce 5014 před naším letopočtem tehdejší vládci Egypta, tzv. Namibijští černí faraóni psali své jméno na papírové kartuše hyeroglifickým písmem. Hovoříme sice o papíru, ale ve své podstatě šlo o vyrobenou papírovinu zpracováním částí stonku rostliny papyru.Kalendáře slouží nejen k informaci o dnech v týdnu či měsící, ale může být rovněž významným nositelem reklamního sdělení.Sdělení nebo různých jazykových mutací stejného sdělení. Dalším trendem je to, že vizitky jsou na delší straně perforované dvěma otvory tak, aby byly snadno umístitelné například do prezentací či přiloženy do šanonů. Standardní formát vizitky, gramáž papíru a nízký reliéf povrchu vizitky jsou tedy rysem formy papírové vizitky.
Podle způsobu grafického sdělení se tak vizitky typologicky dělí na: • vizitky základní, • obrázkové vizitky, • dotekové vizitky, • parfémované (někdy též voňavé) vizitky, • vizitky se změnou.Formát odvozený od původního rozměru vzniklého dělením papírového archu A0 na velikostní ekvivalenty, tj. na formát A7 ( 105 x 74 mm), tak umožňuje vyrábět standardizovaná pouzdra na vizitky z kovu, plastu a jiných materiálů, vizitkáře nejrůznějších typů a tvarů pro archivaci a třídění vizitek, ale také i čtečky vizitek, které jako miniaturní scanery dokáží vizitku daného formátu přečíst a dokonce jí v příslušném programu zpracovat, tedy sdělení převést z papírové tištěné podoby do podoby elektronické.Informace obsažené na papírových vizitkách lze typologicky rozčlenit podle obsahu na : • informace kontaktně osobní. U anglických mutací vizitek se zásadně nepíší tituly, u manažerských vizitek osobních se doporučuje pro zvýšení upamatovací schopnosti přidat také fotografie majitele vizitky. • informace kontaktně firemní. Na rubovou stranu vizitky se stále častěji tiskne také mapka zjednodušující ve složitějších případech cestu do sídla firmy.
Z hlediska nastavitelnosti obsahu otisku lze razítka dělit na: * razítka se statickým obsahem (text, obrázek, případně orámování), * razítka s proměnným ručně nastavitelným obsahem: typicky datové razítko (datumka) nebo číslovací razítko s oběžnými gumovými pásy, * razítka sestavitelná: štočky jednotlivých prvků (např. písmen) se vkládají do kolejniček po vzoru klasické tiskařské sazby. V České republice známé především z dětských písmenkových tiskárniček, * razítka kombinující statický a proměnný obsah, typicky poštovní razítko s proměnným datem a časem, * paginovací – k průběžnému mechanickému automatickému číslování (Pagina = stránka), * elektronická – malé digitální tiskárny, tisknou text, aktuální datum a čas, číslo…, * razítkovací stroje, např. frankotypy, označovací strojky, odbavovací strojky, pokladní nebo počítací stroje atd...Vlastní pracovní část razítek tvoří gumové nebo polymerové štočky, na kterých je (nejčastěji leptáním - tvrzením polymeru, nověji gravírováním do gumy) umístěn text či jiné grafické prvky, avšak zrcadlově oproti požadovanému otisku. Štoček je připevněn k tělu razítka tvořícímu rukojeť, která umožňuje pevné uchopení razítka sevřenou dlaní.Existenci razítka právnické osoby předpokládá například správní řád v ustanovení § 21 odst. 4, podle něhož zásilku neurčenou do vlastních rukou může převzít ten, kdo potvrdí příjem razítkem adresáta-právnické osoby, avšak vzhledem k tomu, že totéž oprávnění má i široký okruh dalších fyzických osob, nelze tuto možnost brát jako povinnost ani jako omezení. Na formuláři daňového přiznání a dalších daňových formulářích je předtištěná kolonka „podpis a otisk razítka plátce“, ale v zákoně nemá požadavek otisku razítka žádnou oporu. Závazné je pouze použití předepsaného tiskopisu a vyplnění předepsaných údajů, přičemž otisk razítka není údaj.
V diáři bývají od sebe navzájem odděleny dny, měsíce, v některých případech i roky. Velikost kapesního diáře zpravidla nepřekračuje běžný formát A5, takže se diář obvykle vejde do kapsy.Razítka podnikatelů a jiných neúředních osob nemají z právního hlediska žádný speciální význam. Obecně razítko nemá platnost podpisu, podnikatel není povinen razítko mít a používat a otisk razítka nemá explicitně žádnou právní váhu, byť jeho používání může mít praktický význam jakožto vžitý úzus.Mezi nejznámější výrobce razítek patří firmy TRODAT, COLOP a SHINY. Firma TRODAT je také „vynálezcem“ samobarvicího razítka.
Existenci razítka právnické osoby předpokládá například správní řád v ustanovení § 21 odst. 4, podle něhož zásilku neurčenou do vlastních rukou může převzít ten, kdo potvrdí příjem razítkem adresáta-právnické osoby, avšak vzhledem k tomu, že totéž oprávnění má i široký okruh dalších fyzických osob, nelze tuto možnost brát jako povinnost ani jako omezení. Na formuláři daňového přiznání a dalších daňových formulářích je předtištěná kolonka „podpis a otisk razítka plátce“, ale v zákoně nemá požadavek otisku razítka žádnou oporu. Závazné je pouze použití předepsaného tiskopisu a vyplnění předepsaných údajů, přičemž otisk razítka není údaj.Diář je osobní, většinou kapesní kalendář, jenž zároveň slouží také jako zápisník či plánovací rozvrh (např. k zaznamenávání osobních poznámek, plánů a úkolů do budoucna).Někdy kolem roku 1864 James O. Woosruff navštívil obchod, kde na výrobku uviděl technické údaje tištěné pryžovými písmeny, vystřiženými z ploché pryžové desky a nalepenými na dřevěnou desku. To ho natolik zaujalo, že roku 1866 začal experimentovat s odléváním pryžových písmen a jejich vulkanizací. Pomocníkem a rádcem mu byl jeho strýc, který byl dentistou.
Razítko je malé značkovací zařízení, vytvářející jednobarevné či vícebarevné otisky nebo plastické průtisky, i otisk takového zařízení. Razítko slouží jednak jako kancelářská pomůcka usnadňující vkládání opakujících se textů či obrázků nebo jiných grafických prvků do dokumentu, ale také ve funkci dřívějších pečetí k označení pravosti a autenticity listiny nebo k potvrzení a vyznačení úkonu, který je s otištěním razítka spojen. Nejčastěji se razítko otiskuje na papír. V přeneseném smyslu se termín užívá také pro digitální značku.První pryžová razítka byla na světě a v roce 1880 byly zakládány první továrny na výrobu pryžových razítek. První obrázková razítka se objevila v roce 1919 a zasloužil se o ně Němec Kurt Schwatting.Kalendáře dělíme na několik základních typů - nástěnné kalendáře, stolní kalendáře nebo kalendáře kapesní.
s využitím zdrojů: wikipedia.cz, www.adpress.cz a www.razitkapraha.cz